Iaido je velmi hluboké bojové umění a často bývá označováno za nejvíce filosoficky orientované japonské bojové umění.
Pojem filosofie bychom však měli chápat poněkud odlišně od filosofických směrů, které známe z Evropy. Zde nejde o teoretizování a vytváření definic o tom, co je iaido. Jde o jeho skutečné praktikování při fyzickém cvičení v dojo a později i uplatňování jeho pravidel v každodenním životě.
K cvičení iaido je zapotřebí extrémní soustředění, ale také uvolnění těla, zručnost a přesnost pohybu. Každý pohyb rukama i nohama, pohyb celého těla i meče musí odpovídat záměru útočníka, kterého si při cvičení představujeme. Každá kata musí být prováděna s nejvyšší možnou měrou vážnosti, jako krajní možnost - tedy odpověď na otázku, zda žít, či zemřít.
Jedná se tedy o cvičení s mečem, ale také o způsob naprostého ovládnutí těla i mysli.
Stejně jako cvičení dalších tradičních japonských bojových umění je i iaido "cestou do minulosti" ve snaze poznat a pochopit kulturní dědictví Japonska. Nezbytnou součástí iaido (a také jednou z nejdůležitějších) je dodržování tradiční etikety, která začíná starostí o meč a způsoby, jak se s mečem zachází, oblékáním, pokorou vyjádřenou pozdravem, chováním a končí vztahem k okolí a ostatním lidem.
Cílem není sólové vystupování a jednání, jak jsme zvyklí z evropských sportů, ale vytvoření semknuté komunity lidí (ne však uzavřené), která se podílí na svém sebezdokonalování a pomáhá jeden druhému být lepší. Nutnou součástí takové komunity je hierarchický řád od nejstaršího cvičence (učitele) k nejmladšímu. Princip ? sensei (učitel) ? sempai (starší žák) ? kohai (mladší žák ? začátečník).
Cvičení iaido vede k lepšímu poznání sebe sama jako životního partnera i soupeře. Při opravdu hlubokém studiu a sebezapření vede iaido ke korekci vlastních chyb a záporných povahových rysů. Poražení sebe sama jako největšího životního soupeře se všemy chybami, které v sobě skrýváme, vede k trvalému vítězství v jakékoli životní situaci.
Mnoho japonských návyků si můžeme osvojit a zlepšit jimi život ve společnosti, ať už náš vlastní nebo našeho okolí. Je ale i mnoho poznatků, které budeme milovat (i nenávidět), a přesto je nebudeme moci do naší odlišné kultury implementovat, jelikož jsou natolik odlišné, že bychom se zbavili schopnosti soužití s naší společností.
Vyjmenování všech kladných přínosů cvičení iaido není možné. Hloubka vlastního objevování a studia však nezná limitů a omezení. Je takřka nekonečná.