Byli jsme stále zvyklí chodit na tréninky a být po vedením svého učitele. To teď není možné z důvodu infence COVID 19. Jak je možné cvičit a rozvíjet se dál? Odpověď na tuto otázku nám dávají jak současní učitelé, tak zejména japonská historie.

Historicky můžeme hledat odpověď v době Edo. Po bitvě u Sekigahary (Ieasu Tokugawa, r. 1600 n.l.) nastává konečné sjednocení Japonska rodem Tokugawa a až do roku 1868 známe toto období jako Edo, nebo šógunát Tokugawa. To důležité pro naši současnost je, že v tomto období nastává zákaz cestování a významně se omezují práva celé společnosti. A to nejen řadových občanů, ale týká se to i třídy samurajů.

Zde si dovolím osobní poznámku, že Tokugawové, na rozdíl od současných „demokratických vlád“, nelikvidovali sociální, kulturní a ekonomický základ společnosti. V době Edo se naopak dostala společnost do sice centrálně řízeného, ale v podstatě blahobytu. Do dnešní doby z období Edo čerpáme kulturní a sociální hodnoty a odkazy. A ano, jsem si vědom i zakonzervování tehdejší společnosti, které vyústilo až do revoluce a období Meidži.

Ale zpět k mé původní myšlence. Omezení cestování, šógunátem centrálně nařízené (značné) finanční výdaje provinčních vlád na reprezentaci, vedli k omezení válečnictví. Omezení toho válečnictví, které známe do té doby. Každý provinční vládce daimjó si udržoval svá vojska, trénoval je a vyzbrojoval. A samozřejmě vedl války. To postupně skončilo. Vládnoucí vojenská třída buši však zrušena nebyla, statut samuraje také ne. Jinými slovy, nesmíte bojovat bez nařízení centrální vlády, ale musíte se udržovat v bojové připravenosti. Když to hodně zjednoduším, díky období Edo a zmíněným omezením, nastává proces zrození dnešního budó. V našem případě rozvoj iaidó a kendó, v té době ještě jmenované jako kendžucu (či hjóhó, cesta strategie), jehož součástí je i battó, tedy rychlé tasení meče. A také velký rozvoj ZENové meditace praktikované mnoha samuraji. Kromě metod výcviku bez zabíjení (počátky kendó) i způsoby osobního rozvoje skrze mušašugjó.

My tady prožíváme takovou hodně špatnou verzi doby Edo, která bude mít o dost horší následky na společnost, ale to hlavní pro nás je, že nemůžeme cvičit tak, jak bychom měli. Musíme se tedy uchýlit k hitori-geikó – osobnímu cvičení a udržet si i přes tuto situaci fyzičku a techniku vlastním, individuálním cvičením. Kdo to dokáže a kdo nic neztratí, naopak získá, jde opravdu cestou budó.

Jak na to? Z hlediska iaidó je to vlastně jednoduché. Máme kata a svého kassóteki, stínového soupeře, si nosíme stále s sebou. Nebudeme sice dočasně pod dohledem učitele, ale můžeme se věnovat sami hlubšímu poznání svého porozumění iaidó. A v případě těžkostí můžeme učiteli napsat mail, nebo zavolat. Kata mají mnoho kai-waza, tedy variant a ty nám dovoluji se přizpůsobit prostoru, velikosti místnosti a výšce stropu. Shigematsu Kimiaki (kendó hanši 8. dan) o takovém cvičení napsal: „ hitori-geiko je dobré pro studium vlastních detailů. Jsou dva způsoby provádění hitori-geiko, 1. osobní rozvoj technických dovedností, 2. budování mentální síly.“ Toto obojí v iaidó obsahují kata. V kendó máme také kata, ale potřebujeme partnera. Pokud ho nemáme, můžeme cvičit i samotní, pokud nám to strop dovolí i když oproti iaidó není kendó kata tolik vhodná pro náš účel.

Co má iaidó i kendó společného, je provádění suburi – základních seků. Jeho cvičení je vždy skvělé pro zlepšování tenouči a ki-ken-tai-iči. Majitel japonského kendó obchodu a youtuber pan Uga, doporučuje dělat 1000 suburi denně. Dokonce na to udělal i aplikaci, která je zdarma dostupná na App Store. Vysvětluje nejen jak správně dělat suburi, ale jak dojít po 100 opakování až k číslu 1000, které můžete zvládnout za cca 40 minut.

Cvičení mentální síly, které uvádí Shigemastu sensei je možné provádět právě pomocí kata. Kata a zazen mají k sobě hodné blízko. Od jeho vzniku se zazen cvičí nejen pro stav nehybné („prázdné“) mysli. V kata i zazenu je důležitý dech, který významně přispívá mysl zklidnit. A pro nás je navíc důležité, že kendó, iaidó i zazen mají společný bod a tím je tanden. Pokud se soustředíme na tanden a pracujeme správně s dechem, je to způsob jak zesilovat svou energii ki. Jak říká Shigemastu sensei: „pokud dosáhneme nehybné myslí a posílíme svou ki, můžeme pak v kendó zasáhnout soupeře bez zaváhání.“ Také se dostaneme k pochopení a aplikovaní principu kjó-džicu. Kata budeme vždy provádět s výdechem, útočit na soupeře taktéž. Tedy ve stavu džicu. Pochopíme, kdy jsme kjó a tedy i soupeř a budeme schopni provádět srozumitelně a funkčně kata a útočit v kendó, když to má smysl. Tím bychom se mohli dostat k pochopení pojmu „harmonie těla a mysli.“

Další částí hitori-geika je aplikování bojových umění, hlavně jejích principů v každodenním životě. Mnoho japonských učitelů říká, že Japonci jsou tak dobří v budó právě proto, že je přirozenou součástí jejich života i mimo dóžó. Mohlo by to znamenat zachovat si svou osobní, mentální disciplínu v časech kdy není běh věcí, tak jak jsem zvyklí. Pokud pracuji na home-office, měl bych mít stejný režim jako v práci. Nařídit si budík, vymezit si jasný čas a místo v bytě pro svou práci. Vymezit si jasné dny a čas, kdy se budu věnovat suburi, nebo cvičení kata, nebo cvičení obecně. Mít se na pozoru před ochabnutím mentální síly. Neslevit ze sebe. Mozek je dobrý sluha, ale špatný pán. A člověk je od podstaty spíš líný a pohodlný. Neztraťte proto již tak mnohdy chabou fyzičku v těchto časech. A udržte si svou sílu mysli.

Máme tři důležité typy mysli: hošin (hosshin) – motivace. Kešin (kesshin) – odhodlání. Poslední je sózokušin (sózokushin) – pokračování.

O aplikaci této triády napsal Ó-sensei Ogawa Čútaró (kendó hanši 9. dan) „provádějte jakýkoli úkol, který jste dostali s velkou vážností (opravdovostí, seriózností). Pokud to tak budete dělat, vaše schopnost kenda nikdy neklesne“. Ano, vždy když máme splnit nějaký úkol, nebo si sami vytyčíme cíl, je k tomu potřeba motivace, potřebné odhodlání a mít sílu v započatém díle pokračovat až do úspěšného cíle.

Náš učitel Ogino sensei klade důraz na stav potřebnosti. I to se v dnešní době velmi uplatní – být potřebný. Podle Ogino senseje by měl člověk stále vyhledávat nové příležitosti, jak zlepšovat sebe a své okolí. Nestačí sedět a očekávat úkoly, které od někoho dostaneme. Je třeba aktivně vyhledávat své uplatnění s cílem zlepšení. Pokud svět hýbe s námi, musíme na to reagovat, něco dělat a často i dost pozdě za nastalou skutečností, ale pokud my hýbeme světem (aktivně utváříme své okolí), je to mnohem lepší, jsme vždy o krok napřed a věci se dějí tak, jak chceme. To co říká Ogino sensei vlastně známe. Máme naše moto v rámci Kensei taikai od jednoho z významných válečníků Oda Nobunagy: “ Dnes dál než včera, zítra víc (lepší) než dnes.“

Vezměme tuto zvláštní dobu jako výzvu. Vždy máme na čem pracovat a co zlepšovat. Samurajové doby Edó museli zůstat boje schopní a dělali proto všechno možné. My tak díky nim můžeme cvičit to co máme rádi. Rozvíjejme tedy i my dál naše mentální i fyzické schopnosti, abychom měli radost jeden z druhého a sami ze sebe, až se potkáme při cvičení v Kensei. S radostí a zadostiučiněním si pak ukážeme, jak dobře jsme tento čas využili.

Kensei IFacebook

Kensei Iaido restart seminář 2020

Kensei Iaido restart seminář 2020

Nejbližší akce

Čvn
20
So
10.00 Kensei iaidó „restart“ seminář 2020 v Kensei dódžó
Kensei iaidó „restart“ seminář 2020 v Kensei dódžó
Čvn 20 @ 10.00 – Čvn 21 @ 13.00
Kensei iaidó "restart" seminář 2020 @ Kensei dódžó
Seminář iaidó pořádaný místo Kensei iaidó Taikai, které díky COVID 19 letos bohužel nebudeme moci uspořádat. Info o semináři ZDE.
Říj
2
17.00 Kensei soustředění 2020 v Penzion Radvanice
Kensei soustředění 2020 v Penzion Radvanice
Říj 2 @ 17.00 – Říj 4 @ 14.00
Třetí soustředění členů Kensei – opět i s rodinami. Program bude rozeslán mailem.

Kde cvičíme

Malá tělocvična ZŠ Meteorologická

Meteorologická 181/2, Praha 4 – Libuš, 14200

Ogino Sensei in Czech Republic

Ogino Sensei in Czech Republic

Klikněte na obrázek pro detailní informace

Archiv příspěvků