Japonsko 2015

Vážení návštěvníci našich stránek. Jako každý rok bych Vás chtěl seznámit se zážitky z Japonska, které Vám naznačí co v Japonsku děláme a zažíváme. Zmíněné informace jsou subjektivní a někdy je není možné brát doslovně, ale přivede Vás to alespoň na jistou stopu, kterou můžete rozvinout buď tím, že k nám přijdete cvičit, a nebo, že Japonsko sami navštívíte. Za to první budeme moc rádi, to druhé si pak možná užijete víc.

Odlet

Jako každý rok hledáme nejlevnější letenku a letos to vyhráli Turci. Sice nevím za co dostali cenu za catering, ale letěli bezpečně tam i zpět. Vlastně….co chtít v letadle víc 🙂 Po příletu jsem naplnili již tak plnou ledničku u senseje dárky. Co jiného potěší Japonce víc, než české pivo 🙂

První keiko a oslava

Přílet a první cvičení v Šubukanu bylo ještě poznamenáno první návštěvou Ogino senseje v ČR v předchozím roce, a tak jsme byli velmi mile přivítáni a po prvním cvičení nám žáci senseje připravili malou oslavu, ve velmi příjemném podniku blízko dojo na Koiwě.

Odaiba – výlet

Ani letos, jako ostatně každý rok, nezapomínáme na výlet na Odaibu. Toyota Web je bezkonkurenční přehlídka toho, kam se budou ubírat technologie těch plechových věcí, co nás vozí po ulicích. Japonci na to jdou vždy s citlivým přístupem, jelikož žijí na ostrově a ten mají jen jeden. Navíc je neovlivňuje ropná lobby jako v Evropě a hlavně v ČR. Letošní přehlídka novinek byla ve znamení hybridních pohonů elektro-vodík. Velmi zajímavé řešení, které je připraveno pro rok 2016 do sériové výroby. Vyzkoušeli jsem si i mnoho různých trenažérů. Mnoha z nich se neúčastním, abych si zachoval žaludeční volnost 🙂

Mě osobně zaujala kolekce pro invalidy, která je propracovaná do nejmenších detailů. Pověstná japonská vlastnost myslet na druhé se zde projevuje ve vší parádě. Jsou zde jak osobní modely, tak modely určené pro sociální služby, lékaře a další lidi pomáhající těm méně pohyblivým. Asi je to něco, o čem si v ČR jak co do provedení, tak do ceny můžeme nechat zdát.

Návšteva u Ogino senseje a Koiwa macuri

Pravidelně navštěvujeme našeho učitele, Ogino senseje. Věnuje se nám stále více a letos, co přestal pracovat, jsme u něj byli opravdu často. Fotky jsou ze dne, kdy v Tokijské čtvrti Koiwa probíhaly oslavy macuri. Pořadatelé se zástupci městské čtvrti přišli provést obřad i k sensejovi, jako jednomu z vážených lidí. Potom jsme se věnovali psaní kaligrafie a čajovému obřadu.

Oslava 50 let ZNKDR

Takovýto svátek se opravdu koná jednou za 50 let… Zen Nippon Kendo Dojo Renmei, tedy Celojaponská federace soukromých dódžó, vznikla původně jako uzavřená organizace policejních dódžó, pro členy rodin a děti policistů. Dnes je to největší organizace, která je součástí ZKNR, tedy Celojaponské federace kendó. Již není uzavřená civilistům, i když policistů je zde většina. I sensejovo dódžó Šubukan je jejím členem a on sám je vicepresidentem Tokijské federace soukromých dódžó. Jeho tatínek byl policejní důstojník. A tak jsme se šli ta tento svátek podívat a také fandit našim z dódžó

1. den

Nippon Budokan, největší hala v Tokyu je plocha, kam se v tomto případě vešlo 18 šiaidžó (zápasišť) a každý den zde bylo na celé ploše při nástupu cca 3500 lidí. O skoro plném hledišti ani nemluvě. Během čtyř dní se zde tak vyměnili děti prvního stupně, druhého, vysoké školy. Kategorie jednotlivců i týmů. Větší svátek kendó není možné nikde na světě a ani v Japonsku vidět. O preciznosti organizátorů bych psal asi zbytečně. Od konce nástupu bylo všech 18 zápasišť připraveno do 5 minut i s nástupem závodníků. Tedy pásky ohraničující zápasiště, byly na ploše již  vylepené dopředu. Atmosféra byla nepopsatelná. Celou akci sledovala i Její výsost princezna císařské rodiny, která má sama 4. dan kendó.

2. den

Vystojíte si dlouhou, opravdu dlouhou frontu….Uvnitř byl cítit bojový duch, horlivost a nadšení, snaha předvést co nejlepší kendó. Vždyť se sem sjelo to nejlepší z Japonska. Úroveň zápasů byla vynikající, pro obrázek stačí říct, že i dětské zápasy ve vyšších místech pavouka odpovídali provedením, jako jinde výkonům dospělých. Taktika a práce se soupeřem byla ještě doplněna mladistvou rychlostí. Vše bylo od počátku systémem KO, tedy žádné pool skupiny, ale rovnou „ kdo prohraje, končí.“ Mimo zápasy to byl i svátek prodejců. Ve dvou ochozech Budokanu byl jeden obchod s věcmi pro kendó nalepený na druhý a dokonce si jeden výrobce pronajal celou halu vedle v muzeu vědy a techniky, aby se tam vešel. A ty neuvěřitelné slevy. V přestávkách, kdy naši ze Šubukanu nezápasili, jsme chodili okolo a snili o tom, mít tak peníze, co vše bychom poslali do ČR.

Budó gari a výlet za slunečnicemi

Není budó, jako budó, a jak říká Ogino sensei, někdy je to víno bílé a někdy červené. Někdy sladké, někdy hořké :-). Naši přátele z  Šubukanu pro nás připravili několik skvělých výletů. A jeden z nich byl na slunečnicové pole. Skvělá turistická atrakce s perfektní organizací, průvodcem, výkladem. Tak co….čeští zemědělci….byl by to doplňovací kšeft 🙂 a …už jste někdo měli slunečnicovou zmrzlinu?

Další část věnujeme vínu. Moraváci nemlaťte mě. Ale tak dokonalou prezentaci vinic jsem neviděl. Tým vybavený vysílačkami Vás včetně výkladu provedou vinicí a na závěr si na vinicích můžete natrhat co sníte. Hodně mě zaujal způsob pěstování vína a okolí zase, můj výhled na vinice… 🙂

Výlet do Kamikoči

Pan Izomura je žák Ogino senseje v iaidó (3. dan) a Morii senseje v džódó. Mimo jiné je i mistr čajového obřadu Urasenke a velmi zajímavý člověk. K našemu milému překvapení požádal Ogino senseje, zda by nás mohl vzít na výlet do Kamikoči. Je to místo nedaleko Macumoto, hradu a města na pomezí provincijí Nagano, Toyama a Jamanaši. Nedaleko Kamikoči (místo, kde sestupují bohové) má pan Izomura dům. Původně patřil jeho rodině, vesnickým samurajům sloužícím pánům z Macumota. Užili jsme si lázní onsen, viděli jsem i mlýn z filmu Akiro Kurosavy „Duch“ a také jak se pěstuje wasabi. Pan Izomura nás pohostil ve svém domě a potom jsme navštívili opravdu krásné místo Kamikoči, podél řeky Azusa.

První den jsem si užívali pohostinnost v místě pana Izomury

Druhý den již v Kamikoči

Suši a jak to vypadá kolem dódžó

Koiwa je příjemná čtvrť, mezi rameny řeky Edogawa. Kolem dojo, jako ostatně všude v Japonsku, je všude vidět z jednoho automatu na nápoje vidět na druhý. Dojo je obklíčeno rodnými domky. Není zde mnoho „paneláků“ v našem slova smyslu. Hodně domů v okolí má zásobníky vody, kdyby netekla v případě zemětřesení. Často chodíme na suši-ró, neboli kaiten-suši, u nás známé jako running-sushi. I sensei s námi chodí.

Hrad Odawara

Jednoho dne nás napadlo dobýt hrad Odawara. Je to docela pěkné sídlo nedaleko pobřeží. V létě by se dalo přežít Japonské vedro a zima tu není příliš dlouhá. Místo je to nádherné. Plány nám však překazili stavební dělníci, kteří začali hrad okupovat dříve, kvůli rekonstrukci. Nic nepomohlo naše vybavení ve zbroji 🙂

Jokohama

Paní Fudží je velmi milá žena, která má 4. dan kendó a spolu s Ogino sensejem byla jednou z návštěvnicí České Republiky v roce 2014. Při nějakém rozhovoru jsem mluvili o tom, že Ogino sensej patří v ZENu ke škole Rinzai a já ke škole Sótó. K našemu velmi milému překvapení nám paní Fudží, spolu s Kawanou, Sató a Amano připravili výlet do Jokohamy, kde se nachází chrám Šódžidži (Sojiji), obou zenových škol. Kromě samotného chrámu jsem si mohli prohlédnout krásný park a navštívit i legendární loď Nihonmaru.

Šubukan kendó keiko

Pravidelně 4x týdně vyučuje sensei v Šubukanu kendó. Pondělí, středa, pátek a neděle má od 17 do 21h v neděli pak od 11 do 13h cvičení dětí i dospělých. Je to velká část našeho pobytu v Japonsku. Každý den se zlepšujeme v budó pod vedením Ogino senseje. Jednou měsičně je speciální keikó, kdy do Šubukanu přijou vyučovat Ogasahara a Nakayama sensejové, oba 8. dan hanši.

Šubukan iaidó keiko

Pravidelně 3x týdně vyučuje sensei v Šubukanu iaidó. Úterý, čtvrtek má od 18 do 21h v neděli pak od 8 do 11h. Je to další velká část našeho pobytu v Japonsku. Každý den se zlepšujeme v budó pod vedením Ogino senseje. Pokud se nám podaří se časově vejít do pořádání centrálního semináře iaidó v Tokyu, sensei nás tam vždy přihlásí.

Daigó, Jamano dódžó gašuku

Den první

V 80 letech, v době, kdy většina japonských dódžó krachovalo, vystavěl Ogino sensei horské dódžó v provincii Ibaraki, u města Daigó, nedaleko vodopádů Fukurora. Každý rok zde pořádá několik intenzivních kendó a iaidó setkání. Letos se nám podařilo přiletět tak, že jsme si užívali pobytu při 4 denním dětském kendó gašuku. Vždy sensejovi se vším pomáháme. Úklid budovy, stříhání a sekání zahrady. Osobně mohu říct, že cvičení, spojené s prací na sensejově zahradě je jedna z nejkrásnějších činností jaké si v Japonsku užívám. Je to tak úžasná relaxace, spojení s přírodou a hlavně harmonie s Ogino sensejem. Sensei pozve na každé gašuku i někoho zajímavého. Tak jsem se setkali např. s vítězem Mistrovství Japonska hasičů. Je z Daigó.

Den druhý

Ráno začíná vždy od 6 hodin zazen. Poté je snídaně a dopolední keiko. Vzduch je ještě příjemný a vlahý a první paprsky pronikají přes hory přímo do dódžó. Trháme se sensejem mjógu (čekanka) k jídlu. Oběd je speciální, nalovte si co zvládnete u bambusového koryta s tekoucí vodou. Po obědě následuje výlet na malou říčku, kde se chytají ryby a děti se koupou.

Den třetí

Opět zazen, snídaně, keikó a oběd. Po obědě následuje výlet do malebné krajiny Fukuroda vodopádů. Rád zde nakupuji senča a gjokuró čaje přímo na horské čajové plantáži. Majitelka plantáže je sensejova známá. Odpoledne pokračujeme i v práci na zahradě. A navečer opět keikó a pak večeře a párty.

Den čtvrtý

Tento den je již bez cvičení. Ráno po snídani se všichni společně věnujeme úklidu celé budovy a přípravy na odjezd. Do Tokia se vracíme v autě se sensejem. Je pěkně unavený, ale šťastný.

Edogawa kendo renmei

Ve jednom volném dni nám sensei nabídl, že nás s někým seznámí. Na nedaleké centrále místní federace jsme mohli cvičit pod vedením, zatím nejmladšího 8. dana v Japonsku. Je mu teď 48 let a 8. dan má 3 roky. Byl vysoký skoro jako já a pekelně rychlý a silný.

Poslední cvičení před odletem

Je neděle ráno. Okolo 15:30 půjdeme na nádraží a pak pojedeme vlakem na Narita terminál. Ještě před tím si užijeme poslední iaidó a kendó cvičení. Dobalíme zbytek, dáme si oběd a pojedeme. Fotky z balení jsou neprezentovatelné 🙂

Tradičně nás přišel vyprovodit Ogino sensei. A šel s námi až na nádraží. aké se přidala paní Kawana a Fudží.

Kensei IFacebook

Kde cvičíme

Malá tělocvična ZŠ Meteorologická

Meteorologická 181/2, Praha 4 – Libuš, 14200

Kensei Iaido Sešin 2017 – winter

Kensei Iaido Sešin 2017-winter

Ogino Sensei in Czech Republic

Ogino Sensei in Czech Republic

Klikněte na obrázek pro detailní informace

Archiv příspěvků